Miroslav Lorenc

(* 9. 6. 1896 Holešov, † 11. 2. 1943 Vratislav)

architekt

Mládí prožil jako nejstarší ze čtyř dětí v Holešově, odkud se rodina roku 1912 přestěhovala do Hodonína. Roku 1913 nastoupil na brněnskou Státní průmyslovou školu stavební, ale po propuknutí první světové války narukoval na ruskou a později italskou frontu, kde vstoupil do československých legií. Po válce studoval od roku 1922 architekturu na pražské Akademii výtvarných umění u Jana Kotěry a Josefa Gočára. V Gočárově ateliéru získal také první pracovní zkušenosti. Roku 1928 vstoupil do manželství s Ludmilou Batíkovou, dcerou zlínského podnikatele a politika, stěhuje se do Zlína a roku 1930 nastupuje do firmy Baťa. Kvůli rozporům po čtrnácti měsících odchází a zakládá vlastní ateliér. Svými návrhy pro zlínské měšťany zásadně ovlivnil stavební podobu nebaťovského Zlína aplikací soudobých architektonických trendů. Ve Zlíně aktivně vstupoval také do veřejného života především z pozice předsedy místní pobočky Jednoty obce legionářské. Po propuknutí druhé světové války se stal okresním velitelem Obrany národa. Některé své architektonické realizace řídil ještě v době, kdy se již pohyboval v ilegalitě. Roku 1940 byl nakonec vypátrán, zatčen a po delším věznění popraven ve Vratislavi.

Zdroj: https://zam.zlin.eu/architekt/5-miroslav-lorenc, cit. 9. 10. 2023.