Antonín Bajaja

(* 30. 5. 1942 Zlín, † 16. 12. 2022 Zlín)

spisovatel

Pocházel z rodiny lékaře. Spolu se dvěma sestrami vyrůstal na nábřeží Dřevnice ve vile, kterou nechal postavit jeho dědeček Jan Knapek, majitel hotelu Balkán na zlínském náměstí. Po studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně nastoupil jako zootechnik do Jednotného zemědělského družstva v Želechovicích nad Dřevnicí. Později působil v pozici specialisty na výživu zvířat v Agropodniku Zlín. Své profesní zkušenosti z valašského venkova zúročil v prvních románech Mluviti stříbro a Duely. V devadesátých letech 20. století se uplatnil jako žurnalista v několika periodikách, ale i v Českém rozhlase a Rádiu Svobodná Evropa. Stál u zrodu časopisu ZVUK a ve svém rodném Zlíně se výrazně angažoval nejen na literárním poli, například dlouhá léta pomáhal při organizování Literárního května, ale i v různých občanských iniciativách upozorňujících na aktuální problémy města. Společně s básnířkou Janou Štroblovou a dalšími inicioval vznik zákona na ochranu zvířat proti týrání, angažoval se také ve výboru Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Mládí prožité v prostředí ovlivněném někdejší zlínskou vyšší městskou společností a tvrdé dopady politické proměny města po roce 1945 zpracoval ve svém posledním románu Na krásné modré Dřevnici, za nějž získal roku 2010 Státní cenu za literaturu. Ve stejném roce obdržel i Cenu města Zlína.

Zdroje: David VALŮŠEK, Antonín Bajaja, Magazín Zlín 28, č. 2, 2023, s. 15; Slovník české literatury po roce 1945 (http://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1205, cit. 15. 10. 2023).