Zlínský zámek

Jádrem zámku je tvrz, doložená již v 15. století, kdy zde sídlil rod Tetourů (starší šternberské sídlo připomínané ve Zlíně ve století 14. zřejmě na místě dnešního zámku nestálo).

V 70. letech 16. století byla tvrz renesančně přestavěna pro Annu a Jana z Kunovic. Dobová vyobrazení města ze 17. - 18. století zachycují zřejmě tuto renesanční podobu zámku tvořeného třemi třípodlažními křídly (chybí křídlo západní, nebo je nižší). Přibližně dnešní podobu se čtyřmi křídly kolem nádvoří pak zámek získal při klasicistní přestavbě v 70. letech 18. století, pro manžele Khevenhüllerovi.

Rozkvět sídla pokračoval v první čtvrtině 19. století a je spojen s baronem Klaudiem Brettonem, který dal kolem zámku zřídit rozlehlý anglický park s jezírky. Zámek měl tehdy bohaté hospodářské zázemí - dvůr, pivovar, palírnu, sýpku, továrnu na zápalky, provoz na zpracování hedvábí. V r. 1729 byla vysvěcena zámecká kaple (nezachována).

Poslední rodinou, která zámek užívala jako rezidenci, byli Hauptové, brněnští textilní podnikatelé. V 80. letech 19. století upravili své sídlo ve stylu severní dráhy s nárožními věžemi a břidličnou krytinou, která nahradila starší šindelovou.
Roku 1905 pak došlo k modernizaci a dílčím dostavbám zámku podle projektu Leopolda Bauera, které sice hmotu zámku scelily (mansardovou střechou, dostavbou východního nároží, doplněním arkád), na druhé straně ale znamenaly drastické zásahy do objektu, především pokud jde o použité materiály (železobeton).

Zámek je tedy v dnešním stavu příkladem vývojové linie šlechtického sídla od renesance přes klasicismus až po neoklasicistní modernismus, která je zde charakteristická kontinuálním vývojem dispozice.
Na východní fasádě zámku je umístěn erb Jana Kropáče z Nevědomí a jeho manželky (1571).

Objekt je od roku 1958 zapsán na Seznam nemovitých kulturních památek.