Krematorium

Zlínské krematorium zahájilo provoz v dubnu 1978.
Projekt zpracoval ak. arch. Jiří Čančík a generálním dodavatelem byl tehdy národní podnik Průmyslové stavby Gottwaldov. Vedoucím stavby byl Ing. Petr Pinkava. Na stavbě se taktéž podíleli desítky subdodavatelů.

Dnes můžeme říci, že město Zlín získalo moderní objekt, jehož kulturní, estetické, vyvážené prostředí trvale působí a slouží široké veřejnosti.

Krematorium je umístěno v areálu Lesního hřbitova a má tři hlavní objekty. Předevšim je to obřadní síň, kde obvodní zdi jsou skleněné a tím se vytváří přímé spojení s přírodou. Přispívá to k utěšení bolu a žalu účastníků smutečních obřadů a také k posílení do dalšího života. Interiér obřadní síně je komorně laděný s originálně řešeným zařízením pro posuv rakve se šikmým odjezdem za křišťálovou plastiku. Součástí obřadní síně je i galerie pro hudbníky a místnost pro vystavení zesnulého. V hospodářské části krematoria jsou zabudovány dvě kremační pece, kde spalování je na plyn. Nezbytné příslušenství doplňují prostory pro chladící boxy, spalovna pro likvidaci květinových darů, kotelna a kancelář dispečinku krematoria. Ve vstupní objektu jsou i bytové prostory pro zaměstnance společnosti. Můžeme říci, že stavba je řešena naprosto netradičně a moderně s citem na propojení do krásné přírody. Svůj nesmazatelný rukopis zde zanechal i vedoucí stavby Ing. Petr Pinkava.

Je účelně a vkusně umístěno po pravé straně hlavního vchodu na Lesní hřbitov. Uvnitř hřbitova stojí hlavní objekt. Skládá se s provozní části a obřadního areálu.

V provozní části jsou chladicí boxy, žároviště se dvěmi žehovými pecemi, šatny zaměstnanců a místnost pro personál.

Obřadní část se skládá z čekáren, výstavu a vlastní obřadní síní s hudebním studiem.

Účastníci smutečních obřadů se shromáždí v čekárnách - jedna je pro nejbližší pozůstalé, druhá pro ostatní smuteční hosty.

Na přání objednavatele pohřbu se mohou účastníci smutečního obřadu naposledy rozloučit se zesnulým v zaskleném (hermeticky uzavřeném) i funkčně vkusném výstavu.

Z výstavu i čekáren se vstupuje do vlastní obřadní síně - komorního objektu ze skla, dřeva a kamene. Velké prosklené plochy spojují obřadní síň s pohledem do lesa. Pohled na přírodu vyvolává u smutečních hostů příznivý estetický a citový požitek, především uklidnění a vyrovnání se s přirozeným vývojem života. Navozuje také příznivou atmosféru - základní idea pohřbívání žehem - dokonalý návrat člověka k přírodě a splynutí s ní. Tomuto cíli přispívají také dřevěné podhledy, netradiční katafalk, umělecká díla i květinová aranžmá. Skleněný monument, za který rakev zajíždí po ukončení obřadu, symbolizuje život v podobě stromu. Postupné mizení rakve v jeho optických odrazech, navozuje myšlenky na odchod člověka i na jeho další přítomnost ve vzpomínkách živých.