Rodinný dům Zlín - Lazy , 2009

Autor : Ing. arch. Pavel Míček

Objekt rodinného domu je umístěn na severním svahu při okraji vilové čtvrti Lazy. Čtvrť Lazy vznikala v průběhu Druhé světové války a z tohoto období zde najdeme také několik velmi kvalitních vil. Celá čtvrť je na severním svahu s nádhernými výhledy na město. Výhodou je také bezprostřední blízkost lesa a poměrně snadná dostupnost centra města. Samotný pozemek má lichoběžníkový tvar s přístupem z nově zbudované komunikace z jižní, horní strany. Tato skutečnost byla rozhodující pro návrh a usazení domu. Nejcennější jižní strana je otočena do ulice, to vedlo k umístění hlavních prostor domu na západní průčelí s odpoledním sluncem.

Dům je tvořen kompaktní hmotou, která je reflexí vnitřní prostorové skladby. Prostorová koncepce pracuje se strmostí původního terénu, čímž vzniká celá řada vzájemně výškově posunutých prostorů. Domem sestupujete stále níže jako byste šli po původním svahu. Tato koncepce umožnila vznik prostorů se zcela odlišnými proporcemi a různou kvalitou denního osvětlení. Vnímání rozdílné kvality světla v různých prostorách je umocněno použitím materiálů bílé barvy. Objekt má zdánlivě tvar dvou vzájemně se prostupujících objemů. Východní, převýšená část, obsahuje klidovou zónu domu. Západní polovina skrývá hlavní společenské prostory.

Při bližším pozorování zjistíme, dům je tvořen pouze jednou kompaktní hmotou. Tento objem je pak odlehčován otvory, jejichž tvar a poloha vychází z vnitřního prostorového uspořádání. Dům se skládá ze dvou bytů, převážná část patří rodičům, menší pak dceři. Prostorově je dům rozdělen do více výškových úrovní, tak aby splňoval požadavky na provoz rodiny. Vstup je orientován směrem k ulici (jižní strana). Do domu vstupujeme skrze závětří do společného zádveří, odtud sejdeme po několika schodech do bytu rodičů s hlavním obytným prostorem, který je ještě o další schod níže, čímž dochází k přirozenému kopírování svažitosti terénu. Tento ústřední prostor domu ovládá na severní straně výrazně horizontální okenní otvor umožňující velkolepý výhled na celé město. Součástí prostoru je také stěna s krbovým tělesem, za ní pak jídelna s kuchyní. Na stejné úrovni je také ložnice rodičů, koupelna a toaleta. Rovněž zde ústí schodiště ze suterénu (domácí práce + kotelna, sklad).

Druhá ložnice - prarodičů (později pracovna či pokoj přidružený k bytu dcery) je o pár schodů výše, čímž se výškově dostává do strategické polohy mezi bytem rodičů v přízemí a bytem dcery v patře. Z obývacího prostoru, nebo jídelny je možné vstoupit na terasu, která je přímo na úrovni zahrady. Byt dcery (2. podlaží) je přístupný po schodišti ze společného zádveří. Byt disponuje velkým obývacím prostorem s jídelnou a kuchyňským koutem, ložnicí a koupelnou. Součástí je také velká terasa s výhledy na západní (slunce) a severní (město) stranu. Dům je postaven kombinací zděné a železobetonové monolitické konstrukce. Většina materiálů je ponechána ve své původní podobě: vápenopísková cihla, bílé teraco, bílé polyuretanové stěrky, dub, smrková okna, modřín.

Čerpáno z Archiwebu