Městská památková zóna Zlín byla prohlášena dne 20. 11. 1990 vyhláškou Jihomoravského KNV, o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny.

Smyslem tohoto právního aktu bylo zachovat při předpokládaném a očekávaném rozvoji města kulturně historické a urbanisticko architektonické hodnoty historického jádra jako organické součásti životního prostředí a kulturního dědictví.

Městská památková zóna je z hlediska památkové ochrany velmi ojedinělá i historicky-architektonickými souvislostmi. Město Zlín do doby před ekonomickým rozmachem firmy Baťa koncem 19. století bylo malým, téměř provinčním městem mimo hlavní dopravní tepny i významná správní centra. Proto Městská památková zóna zahrnuje i historické jádro města s několika málo historickými budovami pocházejícími ze staršího období, než je polovina 19. století, ale urbanisticky a architektonicky významná je především výstavba z „baťovského období" datující se do konce 40. let 20. století.

Ve Zlíně šlo tedy vyhlášením městské památkové zóny o právní zajištění ochrany mimořádného architektonicko urbanistického odkazu. Vybudováním města podle myšlenky „společně pracovat, individuálně žít" vznikl zcela unikátní městský celek s řadou jedinečných solitérních objektů, které společně reprezentují to nejlepší z moderní architektury 1. třetiny 20. století. V dějinách stavebnictví dosahuje tento architektonický odkaz svým rozsahem a stavem zachování světového významu. Baťovská architektura je podle odborníků architektů a urbanistů živoucí učebnicí moderní architektury a historickým dokladem kulturního vývoje naší společnosti.

Z tohoto důvodu je také územní rozsah Městské památkové zóny Zlín mimořádný. Zahrnuje nejen historické jádro města Zlína, ale především tovární areál bývalých Baťových závodů, novodobé centrum města náměstí Práce a náměstí T. G. Masaryka s budovami bývalých ubytoven pro svobodné zaměstnance tehdejší firmy Baťa, včetně školních a komerčních budov a v neposlední řadě několik celých obytných čtvrtí pro rodiny zaměstnanců firmy.

Fyzickými nositeli hodnot památkových, architektonických, estetických, kulturních a historických jsou objekty samotné se všemi svými architektonickými a stavebními prvky a detaily. Neoddělitelnou součástí hodnoty jsou zahrady baťovských rodinných domů, uliční prostory a městská zeleň, které spoluvytvářejí zcela charakteristické a unikátní prostředí města Zlína – „města v zeleni".

Modulová a materiálová unifikace, pravidelný urbanistický rastr, včetně jednoduchého vnějšího architektonického výrazu jsou přesně danými limitujícími prvky, které tvoří právě popsané památkové hodnoty.

Péči o zachování památkových hodnot, jejich ochranu, údržbu a obnovu nelze z právních důvodů zajišťovat jinak, než prostřednictvím vlastníků objektů jak jednotlivých domků sloužících k bydlení, tak továrních budov a budov sloužících k občanské vybavenosti.

Vlastník má ze zákona odpovědnost za uchování souhrnné hodnoty vlastního majetku a s tím jsou spojená určitá omezení v nakládání s ním.

Tato omezení vycházejí ze základních principů Listiny základních práv a svobod, zejména článku 11, který upravuje zásadu, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv jiných osob nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Mezi obecné zájmy patří i památková ochrana kulturního dědictví ČR vymezená zákonem č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.

Památkovou ochranu Městské památkové zóny Zlín lze, ale jen tematicky, rozdělit na tyto oblasti:

• čtvrti s typickými baťovskými domky
• tovární areál Baťových závodů s celým komplexem problémů konverze z ryze výrobního celku na areál, který se stane živoucí součástí prodlouženého centra města
• urbanisticky jedinečný „Gahurův prospekt" završený Památníkem Tomáše Bati a komerčními budovami na náměstí Práce
• historické jádro města včetně solitérních historických budov kostela, radnice a zámku

Nástroje k zachování památkové hodnoty baťovské architektury

Ochrana baťovské architektury, jak je dnes uplatňována Odborem kultury a památkové péče Magistrátu města Zlína, výkonným orgánem památkové péče, vychází z kompromisu, který se rodil od vyhlášení Městské památkové zóny Zlín v roce 1990, až do roku 2003, kdy byla dokončena reforma státní správy a město Zlín bylo pověřeno výkonem památkové péče.

Na jednom pólu tohoto ideového boje stáli konzervátoři Národního památkového ústavu, kteří usilovali o zachování naprosto původního vzhledu baťovských objektů – bez fasádních úprav, výměn oken nebo změn stavebních otvorů. Jejich lpění na původnosti jim vyneslo nálepku budovatelů skanzenu uprostřed živého města. U druhého pólu se soustředili architekti – zastánci výstavby nového moderního Zlína, kteří prosazovali demolici podstatné části baťovské zástavby a na jejím místě novodobou výstavbu.

Oba extrémní názory k sobě postupně přiblížila stavební praxe. Byli to právě vlastníci baťovských budov, kteří na jedné straně přesvědčili citlivými zásahy do svého životního prostředí architekty, že má smysl zachovat charakteristický vzhled města Zlína s červenými cihlovými domy rozsetými v zeleni parků a zahrad, a na druhé straně konzervátory, že zachování nezaměnitelného rázu baťovského města je možné, pouze pokud bude jeho obyvatelům umožněno využít při opravách, úpravách a rekonstrukcích moderní stavební technologie a nově řešit interiéry podle individuálních potřeb.

Základními tezemi kompromisu, který je nyní hlavní myšlenkovou oporou ochrany baťovské architektury jsou:

• zachovat urbanistickou strukturu se zástavbou jednoduchými kubickými objekty a obslužnými komunikacemi
• zachovat charakteristický vnější vzhled s typickými architektonickými detaily – například rovnými střechami, fasádami z režného cihelného zdiva, případně do líce fasády přiznaným nosným železobetonovým skeletem a osazenými okny typizovaného rozměru, barvy a členění
• zachovat co nejširší plochu zeleně, která utváří nejen soukromý, ale i veřejný prostor a minimalizovat zpevněné plochy

Jako typický uveďme jeden příklad zhodnocování baťovských objektů při zachování jejich památkové hodnoty, tak aby vyhověly náročným požadavkům na energetické úspory.

U většiny baťovských objektů určených k bydlení, výrobě nebo občanské vybavenosti je nedostatečný tepelný odpor obvodového zdiva tl. 30 cm. Tloušťka obvodového pláště v době výstavby měla zejména ekonomické důvody. Investor – firma Baťa – byla vedena myšlenkou stavět co nejlevněji a nejrychleji. V dnešní době obrovského zvyšování cen energií je jedinou možnou zbraní proti tenkým stěnám zateplování a výměna oken.

Uplatňování památkové ochrany pak v praxi znamená přesná pravidla pro úpravu vnějšího vzhledu domků a skeletových objektů právě při zateplování a výměně oken. Charakteristický prvek režného cihelného zdiva musí být zachován i po zateplení pomocí dodatečného obkladu cihelným páskem. U nových oken musí být zachována velikost, barva a hmotové členění okenních rámů.

Samostatnou kapitolou je zhodnocování a vylepšování objektů určených k bydlení (celé čtvrti baťovských rodinných domků), jejichž jednotliví majitelé chtějí na svou dobu velmi kvalitní bydlení z 30. let modernizovat na úroveň standardu nového tisíciletí.

Rodinné domky, které jsou z hlediska hustoty zástavby vytipovány jako vhodné, mohou být dispozičně vylepšovány formou jednopodlažních přístaveb. Přístavba nesmí svým tvarem konkurovat původnímu objektu, musí být prostě kubická, bez výklenků, lomů a zasunutí. Na ploché střeše přístavby je možné realizovat pochůznou terasu.

Přístavby nevhodné velikosti i tvaru, úpravy vnějšího vzhledu domků, zvětšení stavebních otvorů i pouhá výměna oken při nerespektování původního členění jsou úpravy vnímané v širokém kontextu celé městské památkové zóny rušivě, a to jak laickou, tak i odbornou veřejností.

Pouze stavební kázeň, ohleduplné respektování okolí a dorozumění mezi obecným, veřejným zájmem, který je v tomto případě zájmem na památkové ochraně baťovské architektury a individuálními potřebami vlastníků, obyvatelů a uživatelů objektů baťovské architektury je, věřme, cestou k zachování našeho společného a i dnes velmi kvalitního životního prostředí v Městské památkové zóně Zlín.